87

za řekou musí dosáhnout‘.“ –

Vězte, na stráni pod zeleným borem kmen souzený již dozrává: vysoký, mocný, beze větví skorem, jen vršek čerstvý zůstává.

Zdali zvon také již je na své pouti?

zdali včas cíle dospěje?

Kdo zprávy jisté může poskytnouti a posíliti naděje?

Aj, viděla jsem, an tu sedlák oře na poli blíže Bystřice,

svou ranní píseň zpívaje v pokoře:

„O bože, svatá Trojice!“

Tu divný odpor orání překazil, z brázdy se vymklo ruchadlo:

„Ký ďábel z pekla mi tu co přimrazil?

Bodejž se i s ním propadlo!“

Tak oráč zaklel, a do prohlubení zapadal pronikavý hlas –

zlatého zvonu žalostné zavznění:

„Ach ještě není, není čas!“

Ach ještě není, ještě čas tu není!

Však přichyl ucho k zemi blíž a pod kořeny jedle z dáli znění zlatého zvonu uslyšíš.

*

Nenaříkejte, neštěstí a osud že vás tak tvrdě potkaly, však naříkejte, že jste jimi posud rozumnější se nestali!