53

zraku hadímu v zelené trávě.

Kdo je ten člověk? A to mračné čelo, jakými obmysly se jest obestřelo?

Kdo je ten člověk? Co chce v této poušti? —

Nic se mne neptej! Ohledni se v houští z obé strany cesty; zeptej se těch kostí, ježto tu leží práchnivějíce; zeptej se těch černých, nevlídných hostí, ježto tu krákají obletujíce: ti mnoho viděli — ti vědí více!

Tu však muž lesní z lože svého skočí, zrak upřený v cestu divoce plane; kyjem ohromným nad hlavou točí a skok za skokem prostřed cesty stane.

Kdo přichází cestou? — V hábitě mládenec, kříž maje v ruce, za pasem růženec! —

Utec, mládenče, obrať se zpátky!

Tvá cesta v jistou tebe smrt uvádí.

Živottě lidský i beztoho krátký, a škoda tvého panenského mládí!

Obrať se, utíkej, co ti síla stačí, dokud kyj ohromný na tě nepřikvačí a neroztříští tvou hlavičku v kusy! —

Neslyší, nevidí, v želu svém hlubokém jde dále před se povlovným krokem, kde života svého pozbýti musí. —

„Stůj, červe, kdo jsi, kam tě cesta vede?“ —

Zastavil se poutník, zvedna líce bledé:

„Jsem zatracenec,“ — odpovídá tiše —

„do pekla cesta má, do satanské říše!“ —

„Hoho, do pekla? — Čtyřicáté léto, co již tu sedím, mnoho jsem slyšíval,