I
Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou; z věže pak slyšeti zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný, tratící se v blízké stráně: dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu Páně.
A tu z vísky k boží slávě vzhůru běží zástup hojný: veský lid to bohabojný
a dnes Velký pátek právě.
V chrámě truchlo: holé stěny; oltář černá rouška kryje, na roušce kříž upevněný;
v kůru zpívají pašije.
A hle, co se bělá v lese, v černém lese za potokem?
Nějaká to veská žena,
ana v náručí cos nese.
I jde rychlým žena krokem, svátečně jsouc oblečena,
tam tou strání za potokem —
pacholátko malé nese.
Běží žena, dolů běží,
pospíchá do chrámu Páně:
tuť nablízku lesní stráně kostel na pahorku leží.
A v úvale ku potoku
náhle ubystřuje kroků;
neb jak větřík volně věje,