Vstaňte, mamičko, z lavice, ptejte se, zač ta přeslice?“ —
„Kupte, paničko, drahá není, můj otec příliš nevycení, za dvě ruce jest.“
„Za ruce!? Divná, divná věc!
Ale já ji chci míti přec: jděte, mamičko, do komory, jsou tam ty ruce naší Dory, přineste mu je.“
Pachole ruce přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. —
„Podej mi, chlapče, živé vody, nechť bude tělo beze škody, jako bývalo.“
A ránu k ráně přiložil,
a v rukou oheň zas ožil;
a v jeden celek srostlo tělo, jako by vždycky bylo celo, bez porušení.
„Skoč, hochu, na cestu se měj!
Mám zlatý kužel na prodej: v královském hradě jej prodávej, za nic jiného však nedávej nežli za oči.“ —
Pachole v bráně sedělo,
zlatý kuželík drželo.
Královna z okna vyhlížela:
„Kéž bych ten kuželíček měla na tu přesličku!
Vstaňte, mamičko, jděte zas, ptejte se, zač ten kužel as?“ —