ZLATÝ KOLOVRAT
I
Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní,
jede sám a sám.
A před chalupou s koně hop!
a na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola hej ! otevřte mi dvéře, zbloudil jsem při lovení zvěře, dejte vody pít!“
Vyšla dívčina jako květ,
neviděl také krásy svět;
přinesla vody ze studnice, stydlivě sedla u přeslice, předla, předla len.
Pán stojí, nevěda, co chtěl, své velké žízně zapomněl; diví se tenké, rovné niti, nemůže očí odvrátiti
z pěkné přadleny.
„Svobodna-li jest ruka tvá, ty musíš býti žena má!“
dívčinu k boku svému vine —
„Ach pane, nemám vůle jiné, ne jak máti chce.“
„A kde je, děvče, máti tvá?
Nikohoť nevidím tu já.“ —
„Ach pane, má nevlastní máti zejtra se s dcerou domů vrátí, vyšly do města.“