„Za oči, paní, jinak není, tak mi dal otec poručení, za dvě oči jest.“
„Za oči!? Neslýchaná věc!
A kdo je, chlapče, tvůj otec?“ —
„Netřeba znáti otce mého: kdo by ho hledal, nenajde ho, jinak přijde sám.“ —
„Mámo, mamičko, co počít?
A já ten kužel musím mít!
Jděte tam zase do komory, jsou tam ty oči naší Dory, ať je odnese.“
Pachole oči přijalo,
do lesa zpátky spěchalo. —
„Podej mi, chlapče, živé vody, nechť bude tělo beze škody, jako kdy prve.“
A oči v důlky položil,
a zhaslý oheň zas ožil;
a panna vůkol pohlížela —
však nikoho tu neviděla
než se samotnu.
V
A když byly tři neděle,
král jede z vojny vesele:
„A jak se má, má paní milá, a zdalispamětliva byla
mých posledních slov?“
„Och, já je v srdci nosila, a hleďte, co jsem koupila: jediný mezi kolovraty,
přeslici, kužel — celý zlatý,