starosvati — černí raci,
a družičky — ryby!
A můj muž — bůh polituj!
mokře chodí v suše
a ve vodě pod hrnéčky
střádá lidské duše.
Hajej, dadej, můj synáčku s zelenými vlásky!
Nevdala se tvá matička
ve příbytek lásky.
Obluzena, polapena
v ošemetné sítě,
nemá žádné zde radosti
leč tebe, mé dítě!“ —
„Co to zpíváš, ženo má?
Nechci toho zpěvu!
Tvoje píseň proklatá
popouzí mne k hněvu.
Nic nezpívej, ženo má,
V těle žluč mi kyne:
sic učiním rybou tebe
jako mnohé jiné!“ —
„Nehněvej se, nehněvej,
Vodníku, můj muži!
Neměj za zlé rozdrcené,
zahozené růži.
Mladosti mé jarý štěp
přelomil jsi vpůli:
a nic jsi mi po tu dobu
neučinil k vůli.
Stokrát jsem tě prosila,