Koho věnec zelený,
koho v rakvi kryje?
Umřela, ach umřela
panenská lilie!
Vykvětla, jak by zalívána rosou, uvadla, jak by podsečena kosou —
ubohá Marie!
V.
Nastala zima, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará polehuje, děvčata zase předou len.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku, však jest adventu zase nakrátku a nedaleko Štědrý den!
Ach ty Štědrý večere
noci divoplodné!
Když si na tě vzpomenu,
k srdci mne to bodne!
Seděly jsme také tak
loni pohromadě:
a než rok se obrátil,
dvě nám chybí v řadě!
Jedna, hlavu zavitou,
košiličky šije;
druhá již tři měsíce
v černé zemi hnije,
ubohá Marie!
Seděly jsme také tak,
jako dnes a včera:
a než rok se obrátí —
kde z nás bude která?