a ho pak již smysl i cit pomíjí.
Tu pokynul satan, rota odstoupila, a síla zas nová ďábla oživila.
Ale když propuštěn opět dýše lehce, krví psané blány přec vydati nechce. —
Rozlítiv se Satan, káže ve svém hněvu:
„Nuže ať obejme pekelnou děvu!“ —
A byla ta děva z železa skuta, rámě vztažené k toužebné milosti: přivinula ďábla na svá prsa krutá, a zdrceny jsou všecky jeho kosti.
Strašlivě řve ďábel, jako had se svíjí, a ho pak již smysl i cit pomíjí.
Tu pokynul satan, panna povolnila, a síla zas nová ďábla oživila.
Ale když propuštěn opět dýše lehce, krví psané blány přec vydati nechce. —
I zařičel Satan poslední své slovo:
„Uvrzte jeho v lože Záhořovo!“ —
„V lože Záhořovo? V Záhořovo lože?“ —
volá v uděšení muž divý v lese, hrozné tělo jeho osikou se třese a pot vyráží z tuhé čela kože.
„Lože Záhořovo! — Záhoř je to jméno, od matky mé někdy často vysloveno, když učívala mne plésti rohože, když mi rohožemi na mechu stlávala a vlčí kožinou mne přikrývala.
A nyní v pekle Záhořovo lože —?
Však pověz mi ty — ty sluho boží, co čeká Záhoře na pekelném loži?“ —
„Spravedliva jest pomsty boží ruka, leč ukryto věčné jeho usouzení: neznámáť mi sice tvá pekelná muka, ale tvých zločinů nic menší není.