64

VODNÍK

I

Na topole nad jezerem

seděl Vodník podvečerem:

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —

šiju, šiju si kabátek:

sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

Zelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:

sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala, prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru, šátečky sobě vyperu.“

„Ach nechoď, nechoď na jezero, zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

Perly jsem tobě vybírala, bíle jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn: nechoď, dceruško, k vodě ven.