mnoho vidíval, ale písně této potud mi nikdo ještě nezazpíval! —
Hoho, do pekla? Netřeba ti kroků, sám tě tam dopravím, nevzdechneš ani! —
Však a se naplní můj počet roků, přijdu snad za tebou také na snídaní!“ —
„Nic ty se nerouhej milosti boží!
Dříve než jsem viděl den života prvý, zapsán jsem peklu otce svého krví klamem ďábelským — pro pozemské zboží.
Milost boží velká! A znamení kříže zlámeť i strašlivé pekelné mříže, porazí satana se vší jeho mocí!
Milost boží velká, ta ráčí dáti, že se slabý poutník co vítěz navrátí, dobuda zápisu z pekelné noci.“ —
„Co pravíš? — Za těch let, za čtyřiceti, bez počtu jsem jich do pekla sklátil, však se ještě nikdo zpátky nenavrátil! —
Slyš, červe, jsi mladé, heboučké pleti, byl bys mi dobře, místo tuhé zvěři, za malou pochoutku dnes na večeři: ale pustím tě — nechám tebe jíti —
však ještě nikdo, co jich tu šlo koli, neušel mojí sukovité holi! —
Pustím tě, červe, ale to chci míti: přisahej, že potom věrně mi povíš, co v pekle uvidíš a čeho se dovíš.“ —
I vztýčil se poutník, a vysoko zdviže hůl svou poutnickou se znamením kříže:
"Přisahám na kříže svatého slávu, že ti z pekla věrnou přinesu zprávu!“
IV
Minula zima, sníh na horách taje, v údolích povodeň od sněhu a deště;