Okolo lesa pole lán,
hoj jede, jede zase pán;
na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní,
přímo k chaloupce.
A před chalupou s koně hop!
a na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola! otevřte, milí lidi, ať oči moje brzo vidí
potěšení mé!“
Vyšla babice, kůže a kost:
„Hoj, co nám nese vzácný host?“
„Nesu ti, nesu v domě změnu, chci tvoji dceru za svou ženu, tu tvou nevlastní.“
„Hoho, panáčku! Div a div!
Kdo by pomyslil jaktěživ?
Pěkně vás vítám, vzácný hoste, však ani nevím, pane, kdo jste?
Jak jste přišel k nám?“
„Jsem této země král a pán, náhodou včera zavolán:
dám tobě stříbro, dám ti zlato, dej ty mně svoji dceru za to, pěknou přadlenu.“
„Ach pane králi! Div a div!
Kdo by se nadál jaktěživ?
Vždyť nejsme hodny, pane králi! —
Kéž bychom záslužněji stály v milosti vaší!
Ale však radu, radu mám: