mně o tebe větší strach.
Vari, vrahu, do jezera!
Nikam nesmí moje dcera;
a pláče-li tvé děťátko,
přines je sem na náš práh.“ —
Na jezeře bouře hučí,
v bouři dítě naříká:
nářek ostře bodá v duši,
potom náhle zaniká.
„Ach matičko, běda, běda, tím pláčem mi krev usedá: matko má, matičko zlatá,
strachuji se Vodníka!“ —
Něco padlo. — Pode dveřmi mok se jeví — krvavý;
a když stará otevřela,
kdo leknutí vypraví!
Dvě věci tu v krvi leží —
mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka
a tělíčko bez hlavy.