24

„Ach proboha, ten kostel snad?“

„To není kostel, to můj hrad!“

„Ten hřbitov — a těch křížů řad?“

„To nejsou kříže, to můj sad!

Hoj, má panenko, na mě hleď a skoč vesele přes tu zeď!“

„Ó nech mne již, ó nech mne tak!

Divý a hrozný je tvůj zrak; tvůj dech otravný jako jed, a tvoje srdce tvrdý led!“

„Nic se, má milá, nic neboj!

Veseloť u mne, všeho hoj: masa dost — ale bez krve, dnes bude jinak poprvé! —

Co máš v uzlíku, má milá?"

"Košile, co jsem ušila.“

„Netřeba jich víc nežli dvě: ta jedna tobě, druhá mně.“

Uzlík jí vzal a s chechtotem přehodil na hrob za plotem.

„Nic ty se neboj, na mě hleď a skoč za uzlem přes tu zeď.“

„Však jsi ty vždy byl přede mnou a já za tebou cestou zlou; však jsi byl napřed po ten čas: skoč a ukaž mi cestu zas!“

Skokem přeskočil ohradu,

nic nepomyslil na zradu;