57

a ho pak již smysl i cit pomíjí.

Tu pokynul satan, rota odstoupila, a síla zas nová ďábla oživila.

Ale když propuštěn opět dýše lehce, krví psané blány přec vydati nechce. —

Rozlítiv se Satan, káže ve svém hněvu:

„Nuže ať obejme pekelnou děvu!“ —

A byla ta děva z železa skuta, rámě vztažené k toužebné milosti: přivinula ďábla na svá prsa krutá, a zdrceny jsou všecky jeho kosti.

Strašlivě řve ďábel, jako had se svíjí, a ho pak již smysl i cit pomíjí.

Tu pokynul satan, panna povolnila, a síla zas nová ďábla oživila.

Ale když propuštěn opět dýše lehce, krví psané blány přec vydati nechce. —

I zařičel Satan poslední své slovo:

„Uvrzte jeho v lože Záhořovo!“ —

„V lože Záhořovo? V Záhořovo lože?“ —

volá v uděšení muž divý v lese, hrozné tělo jeho osikou se třese a pot vyráží z tuhé čela kože.

„Lože Záhořovo! — Záhoř je to jméno, od matky mé někdy často vysloveno, když učívala mne plésti rohože, když mi rohožemi na mechu stlávala a vlčí kožinou mne přikrývala.

A nyní v pekle Záhořovo lože —?

Však pověz mi ty — ty sluho boží, co čeká Záhoře na pekelném loži?“ —

„Spravedliva jest pomsty boží ruka, leč ukryto věčné jeho usouzení: neznámáť mi sice tvá pekelná muka, ale tvých zločinů nic menší není.