31

II

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede zase pán;

na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní,

přímo k chaloupce.

A před chalupou s koně hop!

a na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola! otevřte, milí lidi, ať oči moje brzo vidí

potěšení mé!“

Vyšla babice, kůže a kost:

„Hoj, co nám nese vzácný host?“

„Nesu ti, nesu v domě změnu, chci tvoji dceru za svou ženu, tu tvou nevlastní.“

„Hoho, panáčku! Div a div!

Kdo by pomyslil jaktěživ?

Pěkně vás vítám, vzácný hoste, však ani nevím, pane, kdo jste?

Jak jste přišel k nám?“

„Jsem této země král a pán, náhodou včera zavolán:

dám tobě stříbro, dám ti zlato, dej ty mně svoji dceru za to, pěknou přadlenu.“

„Ach pane králi! Div a div!

Kdo by se nadál jaktěživ?

Vždyť nejsme hodny, pane králi! —

Kéž bychom záslužněji stály v milosti vaší!

Ale však radu, radu mám: