44

Koho věnec zelený,

koho v rakvi kryje?

Umřela, ach umřela

panenská lilie!

Vykvětla, jak by zalívána rosou, uvadla, jak by podsečena kosou —

ubohá Marie!

V.

Nastala zima, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará polehuje, děvčata zase předou len.

„Toč se a vrč, můj kolovrátku, však jest adventu zase nakrátku a nedaleko Štědrý den!

Ach ty Štědrý večere

noci divoplodné!

Když si na tě vzpomenu,

k srdci mne to bodne!

Seděly jsme také tak

loni pohromadě:

a než rok se obrátil,

dvě nám chybí v řadě!

Jedna, hlavu zavitou,

košiličky šije;

druhá již tři měsíce

v černé zemi hnije,

ubohá Marie!

Seděly jsme také tak,

jako dnes a včera:

a než rok se obrátí —

kde z nás bude která?