38

vše to z lásky k vám!“

„Pojď se, má paní, posadit, upřeď mi z lásky zlatou nit.“ —

Ke kolovrátku chutě sedla, jak zatočila, celá zbledla —

běda, jaký zpěv!

„Vrrr — zlou to předeš nit!

Přišla jsi krále ošidit:

nevlastní sestru jsi zabila, údův a očí ji zbavila —

vrrr — zlá to nit!“

„Jaký to kolovrátek máš?

A jak mi divně na něj hráš!

Zahraj mi, paní, ještě znova, nevím, co chtějí tato slova: přeď, má paní, přeď!“

„Vrrr — zlou to předeš nit!

Chtěla jsi krále ošidit:

pravou nevěstu jsi zabila a sama ses jí učinila —

vrrr — zlá to nit!“

„Hó, strašlivě mi, paní, hráš!

Nejsi tak, jak se býti zdáš!

Zahraj mi, paní, do třetice, abych uslyšel ještě více: přeď, má paní, přeď!“

„Vrrr — zlou to předeš nit!

Přišla jsi krále ošidit:

sestra tvá v lese, v duté skále, ukradla jsi jí chotě krále —

vrrr — zlá to nit!“

Jak ta slova král uslyšel,