Pán u baby na poradě.
„Slyšíš, matko, ty víš mnoho: víš, co potkati má koho,
víš, kde se čí nemoc rodí, kudy smrtná žena chodí.
Pověz ty mi zjevně nyní,
co se s mojí paní činí?
Večer lehne zdráva, svěží, v noci tělo mrtvo leží,
ani ruchu, ani sluchu,
ni zdání o jejím duchu;
studené jest její tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.“ —
Kterak nemá mrtva býti,
když má jen půl živobytí?
Ve dne s tebou živa v domě, v noci duše její v stromě.
Jdi k potoku pod oborou,
najdeš vrbu s bílou korou; žluté proutí roste na ní: s tou je duše tvojí paní!“ —
„Nechtěl jsem já paní míti, aby s vrbou měla žíti;
paní má ať se mnou žije
a vrba ať v zemi hnije.“ —
Vzal sekeru na ramena,