83

aby pučilo v list i květ.

Pojala voly nedaleká hora –

podnes ji značí vody rmut; a suchá holi lískovice kora vydala trojí bujný prut.

A pruty zkvětly a ovoce nesly: leč dospěl jenom jich jeden; druhé dva švadly a se stromu klesly, nevzkřísivše se po ten den.

Slyšte a vězte – nejsouť marné hlasy, vložte je pilně na paměť: nastane doba, přijdou zase časy, kdež obživne i mrtvá sněť.

Obě ty větve v ušlechtilém květu vzmohou se šíře, široce,

a nenadále ku podivu světu přinesou blahé ovoce.

Tu přijde kníže ve zlatě a nachu, aby zaplatil starý dluh,

a vyndá na svět ze smetí a prachu Přemyslův zavržený pluh.

A z duté hory ven povolá voly i zase k pluhu přiděje,

a zanedbanou doorá tu roli a zlatým zrnem zaseje.

I vzejde setí, jaře bude kvésti, bujně se zaskví zlatý klas: a s ním i vzejde země této štěstí a stará sláva vstane zas.

*