za řekou musí dosáhnout‘.“ –
Vězte, na stráni pod zeleným borem kmen souzený již dozrává: vysoký, mocný, beze větví skorem, jen vršek čerstvý zůstává.
Zdali zvon také již je na své pouti?
zdali včas cíle dospěje?
Kdo zprávy jisté může poskytnouti a posíliti naděje?
Aj, viděla jsem, an tu sedlák oře na poli blíže Bystřice,
svou ranní píseň zpívaje v pokoře:
„O bože, svatá Trojice!“
Tu divný odpor orání překazil, z brázdy se vymklo ruchadlo:
„Ký ďábel z pekla mi tu co přimrazil?
Bodejž se i s ním propadlo!“
Tak oráč zaklel, a do prohlubení zapadal pronikavý hlas –
zlatého zvonu žalostné zavznění:
„Ach ještě není, není čas!“
Ach ještě není, ještě čas tu není!
Však přichyl ucho k zemi blíž a pod kořeny jedle z dáli znění zlatého zvonu uslyšíš.
*
Nenaříkejte, neštěstí a osud že vás tak tvrdě potkaly, však naříkejte, že jste jimi posud rozumnější se nestali!