za cizí — dceru vlastní dám; jeť podobna té druhé právě jak oko oku v jedné hlavě —
její nit — hedbáv!“
„Špatná je, babo, rada tvá!
Vykonej, co poroučím já:
zejtra, a den se ráno zjasní, provodíš dceru svou nevlastní na královský hrad!“
III
„Vstávej, dceruško, již je čas, pan král již čeká, bude kvas: však jsem já ani netušila —
nu bodejž dobře pořídila
v královském hradě!“
„Stroj se, sestřičko moje, stroj, v královském hradě bude hoj: vysoko jsi se podívala,
nízko mne, hleďte, zanechala —
nu jen zdráva buď!“
„Pojď již, Dorničko naše, pojď, aby se nehněval tvůj choť: až budeš v lese na rozhraní, na domov nevzpomeneš ani —
pojď jen honem, pojď!“
„Matko, matičko, řekněte, nač s sebou ten nůž béřete?“
„Nůž bude dobrý — někde v chladu vypíchnem oči zlému hadu —
pojď jen honem, pojď!“
„Sestro, sestřičko, řekněte, nač tu sekeru nesete?“
„Sekera dobrá — někde v keři