65

Bílé šatičky smutek tají, v perlách se slzy ukrývají, a pátek nešťastný je den: nechoď, dceruško, k vodě ven.“ —

Nemá dceruška, nemá stání, k jezeru vždy ji cos pohání, k jezeru vždy ji cos nutí, nic doma, nic jí po chuti. —

První šáteček namočila —

tu se s ní lávka prolomila a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola; a na topole podle skal

zelený mužík zatleskal.

III

Neveselytruchlivy

jsou ty vodní kraje,

kde si v trávě pod leknínem rybka s rybkou hraje.

Tu slunéčko nezahřívá,

větřík nezavěje:

chladno, ticho — jako žel v srdci bez naděje.

Nevesely, truchlivy

jsou ty kraje vodní;

v poloutmě a v polousvětle mine tu den po dni.

Dvůr Vodníkův prostranný, bohatství v něm dosti:

však bezděky jen se v něm