VODNÍK
I
Na topole nad jezerem
seděl Vodník podvečerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.“
II
Ráno, raníčko panna vstala, prádlo si v uzel zavázala:
„Půjdu, matičko, k jezeru, šátečky sobě vyperu.“
„Ach nechoď, nechoď na jezero, zůstaň dnes doma, moje dcero!
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
Perly jsem tobě vybírala, bíle jsem tebe oblíkala,
v sukničku jako z vodních pěn: nechoď, dceruško, k vodě ven.