46

HOLOUBEK

Okolo hřbitova

cesta úvozová;

šla tudy, plakala

mladá, hezká vdova.

Plakala, želela

pro svého manžela:

neb tudy naposled

jej doprovázela. –

Od bílého dvora

po zelené louce

jede pěkný panic,

péro na klobouce.

„Neplač, nenaříkej,

mladá, hezká vdovo,

škoda by tvých očí,

slyš rozumné slovo.

Neplač, nenaříkej,

vdovo, pěkná růže,

a když muž ti umřel,

vezmi mne za muže.“ –

V témdni umrlého

z mysli vypustila:

než měsíc uplynul,

k svatbě šaty šila. –

Okolo hřbitova

veselejší cesta:

jedou tudy, jedou

ženich a nevěsta.

Byla svatba, byla

hlučná a veselá: