skočil na vrance, k lesu jel; hledal a volal v šíré lesy:
„Kdes, má Dorničko, kde jsi, kde jsi?
Kdes, má rozmilá?“ —
VI
Od lesa k hradu polí lán, hoj jede, jede s paní pán; na vraném bujném jedou koni, vesele podkovičky zvoní,
na královský hrad.
I přišla svatba zase zpět, panna nevěsta jako květ;
i byly hody, radování,
hudby a plesy bez ustání
po tři neděle.
A což ta matka babice?
A co ta dcera hadice? —
Hoj, vyjí čtyři vlci v lese, každý po jedné noze nese
ze dvou ženských těl.
Z hlavy jim oči vyňaty,
ruce i nohy uťaty:
co prve panně udělaly,
toho teď na se dočekaly
v lese hlubokém.
A co ten zlatý kolovrat?
Jakou teď píseň bude hrát? —
Jen do třetice zahrát přišel, pak ho již nikdo neuslyšel, ani nespatřil.