DCEŘINA KLETBA
Což jsi se tak zasmušila, dcero má!
což jsi se tak zasmušila?
Veselá jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích!
„Zabila jsem holoubátko,
matko má!
zabila jsem holoubátko –
opuštěné jediňátko –
bílé bylo jako sníh!“
Holoubátko to nebylo,
dcero má!
holoubátko to nebylo –
líčko se ti proměnilo
a potrhán je tvůj vzhled!
„Oh, zabila jsem děťátko, matko má!
oh, zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko –
žalostí bych pošla hned!“
A co míníš učiniti,
dcero má?
a co míníš učiniti,
kterak vinu napraviti
a smířiti boží hněv?
„Půjdu hledat květu toho, matko má,
půjdu hledat květu toho,
kterýž snímá viny mnoho
a zbouřenou chladí krev.“
A kde najdeš toho květu,