67

starosvati — černí raci,

a družičky — ryby!

A můj muž — bůh polituj!

mokře chodí v suše

a ve vodě pod hrnéčky

střádá lidské duše.

Hajej, dadej, můj synáčku s zelenými vlásky!

Nevdala se tvá matička

ve příbytek lásky.

Obluzena, polapena

v ošemetné sítě,

nemá žádné zde radosti

leč tebe, mé dítě!“ —

„Co to zpíváš, ženo má?

Nechci toho zpěvu!

Tvoje píseň proklatá

popouzí mne k hněvu.

Nic nezpívej, ženo má,

V těle žluč mi kyne:

sic učiním rybou tebe

jako mnohé jiné!“ —

„Nehněvej se, nehněvej,

Vodníku, můj muži!

Neměj za zlé rozdrcené,

zahozené růži.

Mladosti mé jarý štěp

přelomil jsi vpůli:

a nic jsi mi po tu dobu

neučinil k vůli.

Stokrát jsem tě prosila,