88

Aj, vidím horu nad jiné zvýšenou –

hora ta dobře známa vám –

bujnými sady kolem otočenou, a na té hoře boží chrám.

Avšak do chrámu branou chodí trojí a trojí vycházejí zas;

slyšte a vězte, toto psáno stojí, a v srdci složte věští hlas:

„Darmo nadějí kojíte se planou!

Nezbudete svých psot a bíd, dokavad jednou chodívati branou nebude tvrdý český lid!“

Kdos uši dostal, aby jima slyšel, proč si je palcem zacpáváš?

A komu rozum s vysokosti přišel, proč po něm nohou šlapáváš?

Tisíc let ušlo, co své milé syny svornosti učil Svatopluk, však neproniknul dotud, do hodiny, moudrého slova zlatý zvuk!

*

Vy, kdo znajíce otců slavné činy jimi se rádi chlubíte:

tam na pilíři v Praze půl hrdiny u mostu státi spatříte.

Hlava zvětrala i spláchly ji deště, a prsa rozbil švédský boj; než břich a nohy stojí potud ještě i pošetilé pýchy stroj.

Nemluvte marně: „Starobylých věků zpukřelé, vetché kamení!“