39

skočil na vrance, k lesu jel; hledal a volal v šíré lesy:

„Kdes, má Dorničko, kde jsi, kde jsi?

Kdes, má rozmilá?“ —

VI

Od lesa k hradu polí lán, hoj jede, jede s paní pán; na vraném bujném jedou koni, vesele podkovičky zvoní,

na královský hrad.

I přišla svatba zase zpět, panna nevěsta jako květ;

i byly hody, radování,

hudby a plesy bez ustání

po tři neděle.

A což ta matka babice?

A co ta dcera hadice? —

Hoj, vyjí čtyři vlci v lese, každý po jedné noze nese

ze dvou ženských těl.

Z hlavy jim oči vyňaty,

ruce i nohy uťaty:

co prve panně udělaly,

toho teď na se dočekaly

v lese hlubokém.

A co ten zlatý kolovrat?

Jakou teď píseň bude hrát? —

Jen do třetice zahrát přišel, pak ho již nikdo neuslyšel, ani nespatřil.