40

ŠTĚDRÝ DEN

I

Tma jako v hrobě, mráz v okna duje, v světnici teplo u kamen; v krbu se svítí, stará podřimuje, děvčata předou měkký len.

„Toč se a vrč, můj kolovrátku, ejhle adventu již nakrátku a blízko, blizoučko Štědrý den!

Mílotě děvčeti přísti, mílo za smutných zimních večerů; neb nebude darmo její dílo, tu pevnou chová důvěru.

I přijde mládenec za pilnou pannou, řekne: Pojď za mne, dívko má, budiž ty mi ženkou milovanou, věrným ti mužem budu já.

Já tobě mužem, ty mně ženkou, dej ruku, děvče rozmilé! —

A dívka, co předla přízi tenkou, svatební šije košile.

Toč se a vrč, můj kolovrátku, však jest adventu již nakrátku a přede dveřmi Štědrý den!“

II

Hoj, ty Štědrý večere,

ty tajemný svátku,

cože komu dobrého

neseš na památku?

Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce;