uťal vrbu od kořena;
padla těžce do potoka,
zašuměla od hluboka,
zašuměla, zavzdychala,
jak by matka skonávala,
jak by matka umírajíc,
po dítku se ohlédajíc. —
„Jaký shon to k mému domu?
Komu zní hodinka, komu?“ —
„Umřela tvá paní milá,
jak by kosou sťata byla;
zdráva chodíc při své práci, padla, jako strom se skácí; zavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc.“ —
„Ó běda mi, běda, běda,
paní zabil jsem nevěda
a z děťátka v touž hodinu učinil jsem sirotinu!
Ó ty vrbo, vrbo bílá,
což jsi ty mne zarmoutila!
Vzalas mi půl živobytí:
co mám s tebou učiniti?“ —
„Dej mne z vody vytáhnouti, osekej mé žluté proutí;
dej prkének nařezati,