56

„Tuto seď a slyš! Pověsti hrůzy zvěstuji tobě po pekelné chůzi; o hněvu božím slovo moje svědčí: ale milost božská neskončeně větší!“

Vypravuje poutník, co v pekle spatřil: moře plamenův — břidké ďáblův pluky; a kterak se život s věčnou smrtí sbratřil na věčné, vždy nové zatracencův muky. —

Muž lesní pod dubem zamračený sedí, nemluví slova — jen před sebe hledí.

Vypravuje poutník, co v pekle slyšel: úpěnlivé nářky — zlořečené klení —

volání pomoci — však nikoho není, kdo by tu potěšil, kdo k pomoci přišel, jen věčná kletba, věčné zatracení! —

Muž lesní pod dubem zamračený sedí, nemluví slova — jen před sebe hledí.

Vypravuje poutník, jak znamením kříže přinutil Satana, pekelné kníže, rozkázati ďáblu, strůjci klamu zlého, aby zase vrátil krví psanou blánu.

Protivil se ďábel pekelnému pánu, nevrátil zápisu dle rozkazu jeho.

Rozlítil se Satan a v zlosti své velí:

„Vykoupejte jeho v pekelné koupeli!“ —

Učinila rota dle jeho rozkazu, připravila lázeň z ohně a mrazu: z jedné strany hoří jako uhel vzňatý, z druhé strany mrzne v kámen ledovatý; a když vidí rota míru naplněnu, obrací zmrzlinu opak do plamenů.

Strašlivě řve ďábel, jako had se svíjí,