aby pučilo v list i květ.
Pojala voly nedaleká hora –
podnes ji značí vody rmut; a suchá holi lískovice kora vydala trojí bujný prut.
A pruty zkvětly a ovoce nesly: leč dospěl jenom jich jeden; druhé dva švadly a se stromu klesly, nevzkřísivše se po ten den.
Slyšte a vězte – nejsouť marné hlasy, vložte je pilně na paměť: nastane doba, přijdou zase časy, kdež obživne i mrtvá sněť.
Obě ty větve v ušlechtilém květu vzmohou se šíře, široce,
a nenadále ku podivu světu přinesou blahé ovoce.
Tu přijde kníže ve zlatě a nachu, aby zaplatil starý dluh,
a vyndá na svět ze smetí a prachu Přemyslův zavržený pluh.
A z duté hory ven povolá voly i zase k pluhu přiděje,
a zanedbanou doorá tu roli a zlatým zrnem zaseje.
I vzejde setí, jaře bude kvésti, bujně se zaskví zlatý klas: a s ním i vzejde země této štěstí a stará sláva vstane zas.
*