30

ZLATÝ KOLOVRAT

I

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní,

jede sám a sám.

A před chalupou s koně hop!

a na chalupu: klop, klop, klop!

„Hola hej ! otevřte mi dvéře, zbloudil jsem při lovení zvěře, dejte vody pít!“

Vyšla dívčina jako květ,

neviděl také krásy svět;

přinesla vody ze studnice, stydlivě sedla u přeslice, předla, předla len.

Pán stojí, nevěda, co chtěl, své velké žízně zapomněl; diví se tenké, rovné niti, nemůže očí odvrátiti

z pěkné přadleny.

„Svobodna-li jest ruka tvá, ty musíš býti žena má!“

dívčinu k boku svému vine —

„Ach pane, nemám vůle jiné, ne jak máti chce.“

„A kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já.“ —

„Ach pane, má nevlastní máti zejtra se s dcerou domů vrátí, vyšly do města.“