9

„Mlč, synáčku! mlč, mlč, hochu!

počkej jenom ještě trochu.“

A k dítěti se nakloní

a do klína rukou sáhne.

dva peníze ven vytáhne,

o peníz penízem zvoní:

„Hlehleď, co to má maminka!

Cincin! slyšíš, jak to cinká?“

Avšak dítě stále pláče —

jí radostí srdce skáče.

A do klína opět sáhne,

plnou zlata hrst vytáhne, vloží dítěti do klínka:

„Hle hleď, co ti dá maminka!

Mlč, synáčku! Mlč, mlč, hochu: cincin! poslyš, jak to cinká!

Počkej jenom ještě trochu, hned se vrátí zas maminka.

Hrej si pěkně, hrej, děťátko, počkej ještě jen drobátko.“

A již běží, síní běží,

na dítě se neohlíží;

a již síně za ní leží,

již se ku potoku blíží;

přes potok, po stráni v plesu drahý poklad nese k lesu, a již stojí s ním před chýží.

„Hoj, ty chýže, sprostá chýže, brzy měj se dobře tady!

Co mě k tobě nyní víže?

Nenalézám v tobě vnady!

Půjdu pryč z těch tmavých lesů, z té otcovské střechy chudé; jinde štěstí své ponesu,

jinde moje bydlo bude!

Půjdu, půjdu z toho kraje,