80

DCEŘINA KLETBA

Což jsi se tak zasmušila, dcero má!

což jsi se tak zasmušila?

Veselá jsi jindy byla,

nyní přestal tobě smích!

„Zabila jsem holoubátko,

matko má!

zabila jsem holoubátko –

opuštěné jediňátko –

bílé bylo jako sníh!“

Holoubátko to nebylo,

dcero má!

holoubátko to nebylo –

líčko se ti proměnilo

a potrhán je tvůj vzhled!

„Oh, zabila jsem děťátko, matko má!

oh, zabila jsem děťátko,

své ubohé zrozeňátko –

žalostí bych pošla hned!“

A co míníš učiniti,

dcero má?

a co míníš učiniti,

kterak vinu napraviti

a smířiti boží hněv?

„Půjdu hledat květu toho, matko má,

půjdu hledat květu toho,

kterýž snímá viny mnoho

a zbouřenou chladí krev.“

A kde najdeš toho květu,