47

nevěsta v objetí

nového manžela.

Byla svatba, byla,

hudba pěkně hrála:

on ji k sobě vinul,

ona jen se smála. –

Směj se, směj, nevěsto,

pěkně ti to sluší:

nebožtík pod zemí,

ten má hluché uši!

Objímej milého,

netřeba se báti:

rakev dosti těsná –

ten se neobrátí!

Líbej si je, líbej,

ty žádané líce;

komus namíchala,

neobživne více! –

*

Běží časy, běží,

všecko sebou mění:

co nebylo, přijde,

co bývalo, není.

Běží časy, běží,

rok jako hodina;

jedno však nemizí:

pevnět‘ stojí vina.

Tři roky minuly,

co nebožtík leží;

na jeho pahorku

tráva roste svěží.