70

Přišel večer. — Muž zelený chodí venku po dvoře;

dvéře klínem zastrčeny,

matka s dcerou v komoře.

„Neboj se, má drahá duše, nic ti neuškodí v suše,

vrah jezerní nemá k tobě

žádné moci nahoře.“ —

Když klekání odzvonili,

buchbuch! venku na dvéře:

„Pojď již domů, ženo moje, nemám ještě večeře.“ —

„Vari od našeho prahu,

vari pryč, ty lstivý vrahu, a co dřív jsi večeříval,

večeř zase v jezeře!“ —

O půlnoci buchbuch! zase

na ty dvéře zpukřelé:

„Pojď již domů, ženo moje, pojď mi ustlat postele.“ —

„Vari od našeho prahu,

vari pryč, ty lstivý vrahu, a kdo tobě prve stlával,

ať ti zase ustele!“ —

A potřetí buchbuch! zase, když se šeřil ranní svit:

„Pojď již domů, ženo moje, dítě pláče, dej mu pít!“

„Ach matičko, muka, muka —

pro děťátko srdce puká!

Matko má, matičko zlatá,

nech mne, nech mne zase jít!“ —

„Nikam nechoď, dcero moje!

Zradu kuje vodní vrah;

ač že péči máš o dítě,