37

„Za oči, paní, jinak není, tak mi dal otec poručení, za dvě oči jest.“

„Za oči!? Neslýchaná věc!

A kdo je, chlapče, tvůj otec?“ —

„Netřeba znáti otce mého: kdo by ho hledal, nenajde ho, jinak přijde sám.“ —

„Mámo, mamičko, co počít?

A já ten kužel musím mít!

Jděte tam zase do komory, jsou tam ty oči naší Dory, ať je odnese.“

Pachole oči přijalo,

do lesa zpátky spěchalo. —

„Podej mi, chlapče, živé vody, nechť bude tělo beze škody, jako kdy prve.“

A oči v důlky položil,

a zhaslý oheň zas ožil;

a panna vůkol pohlížela —

však nikoho tu neviděla

než se samotnu.

V

A když byly tři neděle,

král jede z vojny vesele:

„A jak se má, má paní milá, a zdalispamětliva byla

mých posledních slov?“

„Och, já je v srdci nosila, a hleďte, co jsem koupila: jediný mezi kolovraty,

přeslici, kužel — celý zlatý,