dcero má?
a kde najdeš toho květu
po všem široširém světu,
v které roste zahrádce?
„Tam za branou nad vršíkem, matko má,
tam za branou nad vršíkem, na tom sloupu se hřebíkem, na konopné oprátce!“
A co vzkážeš hochu tomu,
dcero má,
a co vzkážeš hochu tomu,
jenž chodíval k nám do domu a s tebou se těšíval?
„Vzkazuji mu požehnání,
matko má,
vzkazuji mu požehnání –
červa v duši do skonání,
že mi zrádně mluvíval!“
A co necháš svojí matce,
dcero má,
a co necháš svojí matce,
jež tě milovala sladce
a draze tě chovala?
„Kletbu zůstavuji tobě,
matko má,
kletbu zůstavuji tobě,
bys nenašla místa v hrobě, žes mi zvůli dávala!“