VĚŠTKYNĚ
Úlomky
Když oko vaše slzou se zaleje, když na vás těžký padne čas, tehda přináším větvici naděje, tu se můj věští ozve hlas.
Nechtějte vážiti lehce řeči mojí, z nebeť přichází věští duch; zákon nezbytný ve všem světě stojí, a vše tu svůj zaplatí dluh.
Řeka si hledá konce svého v moři, plamen se k nebi temeni;
co země stvoří, sama zase zboří: avšak nic nejde v zmaření.
Jisté a pevné jsou osudu kroky, co má se státi, stane se; a co den jeden v své pochová toky, druhý zas na svět vynese.
*
Viděla jsem muže na Bělině vodě, praotce slavných vojvodů, an za svým pluhem po dědině chodě vzdělával země úrodu.
Tu přišli poslové od valného sněmu, a knížetem jest oráč zván, oblekli oděv zlatoskvoucí jemu, a nedoorán zůstal lán.
Položil rádlo a propustil voly:
„Odkud jste vyšli, jděte zpět!“
a své bodadlo zarazil tu v poli,