27

kokrhá kohout ve vísce;

a za ním, co ta dědina,

všecka kohoutí družina.

Tu mrtvý, jak se postavil, pádem se na zem povalil,

a venku ticho — ani ruch: zmizel dav, i zlý její druh. —

Ráno když lidé na mši jdou, v úžasu státi zůstanou:

hrob jeden dutý nahoře,

panna v umrlčí komoře

a na každičké mohyle

útržek z nové košile. —

*

Dobře ses, panno, radila, na boha že jsi myslila

a druha zlého odbyla!

Bys byla jinak jednala,

zle bysi byla skonala:

tvé tělo bílé, spanilé,

bylo by co ty košile!