17

Co to znělo? — Ryzí zlato!

To zlato, jež loni byla,

aby dítě si pohrálo,

jemu v klínek položila.

Avšak ženu vábí málo,

co ji tolik hoře stálo!

Stáloť ji, ach, slzí mnoho; leč děkujíc bohu za to,

touže drahé tiskne děcko.

Hořceť zakusila toho:

žetě velmi málo zlato,

avšak dítě nade všecko!

V.

Dávno kostelíček zbořen,

umlkly již zvonka zvuky;

a kde někdy stály buky,

sotva jaký hnije kořen.

Stařec mnoho pamatuje,

mnohoť i dozrálo hrobu:

avšak lid si ukazuje

ještě místa po tu dobu.

A když večer pohromadě

mládež za mrazu sedává,

rád stařeček povídává

o vdově a o pokladě.