33

useknem hnáty líté zvěři —

pojď jen honem, pojď!“

A když již přišly v chlad a keř:

„Hoj, ty jsi ten had, tys ta zvěř!“

Hory a doly zaplakaly,

kterak dvě ženy nakládaly s pannou ubohou!

„Nyní se s panem králem těš, těš se s ním, kterakkoli chceš: objímej jeho svěží tělo,

pohlížej na to jasné čelo, pěkná přadleno!“

„Mamičko, kterak udělám?

Kam oči a ty hnáty dám?“

„Nenechávej jich podle těla, ať někdo jich zas nepřidělá —

radš je s sebou vem.“

A když již zašly za tu chvoj:

„Nic ty se, dcero má, neboj!

Však jsi podobna té tam právě jak oko oku v jedné hlavě —

neboj ty se nic!“

A když již byly hradu blíž, pan král vyhlíží z okna již; vychází s pány svými v cestu, přivítá matku i nevěstu,

zrady netuše.

I byla svatba — zralý hřích, panna nevěsta samý smích; i byly hody, radování,

plesy a hudby bez ustání

do sedmého dne.